Město duší

Raven (s Rox) je silnou, sympatickou hlavní hrdinkou, která se chová dost zbrkle, ale s dobrým úmyslem chránit své blízké. Vše se točí kolem ní, protože ona je jiná než ostatní a všichni se jí bojí. A o to víc má problémů.

Líbí se mi jak se snaží pomoct jedné z postav a ono to přejde v něco víc, ale přijde mi to hoodně uspěchané. Nakonec si k sobě nějak najdou cestu, i když se to nevyvrbí, jak si představovali. 

Myslím, že by tam měli mít víc prostoru i ostatní postavy, proto doufám, že se to zlepší v druhém dílu.

Děj mi ani ze začátku nepřišel chaotický, naopak vyznala jsem se v něm. Bylo tam několik nepřesností, ale ani jedna nehrála podstatnou roli. Ale co bych osobně mnohem víc ocenila by bylo rozepsání se o těchto lidech s dušemi. Informace o nich si víceméně domýšlíte nebo vyplývají přímo z děje, ale aspoň nějaký popis by se tam hodil.  

A jakou duši byste měli Vy?

Autorka:   Martina Čekalová

Nakladatelství:   FRAGMENT

Počet stran:   327

Rok vydání:   2019

ANOTACE:

Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, v níž je zakázáno skrývat své emoce?

Přísně utajený vládní experiment, jehož cílem bylo lépe pochopit lidský imunitní systém, se zvrtnul. Proto bylo postaveno město, které není na žádné mapě a řídí se jinými zákony než zbytek světa. Mé jméno je Raven a v tom městě žiju. Jsem součástí komunity, která měla zůstat utajena. Ale tenhle plán nevyšel.

Takhle to dopadá, když věda zajde až příliš daleko...

Díky tomu nejsou tito lidé nikdy nemocní, ale za tu cenu, že se u nich projeví jejich zvířecí duše a nesmí ji projevit nikde jinde, než je jejich město, kde jsou pod pečlivým dohledem.

Kniha mne zaujala svým nápadem a originalitou, ale především díky setkání se samotnou autorkou, na jejíž besedě jsem byla na HumbookFestu (odkaz zde) . Město duší je velmi čtivá kniha, děj se plynule posouvá a nevázne.

Město Soulcity je takovou atrapou na město, ze kterého málokdo odejde a to pouze tehdy, pokud se Rada smiluje. Raven a jejímu otci se to povede, nebo v to alespoň doufají.

"Nechtěla jsem být laboratorní krysou, ale neměla jsem na výběr."

Konec byl trochu chaotický a mírně předvídatelný, ale hlavně otevřený. Nemám ráda otevřené konce, protože nutně musím vědět, jak to dopadne, naštěstí mi byl poskytnut druhý díl na recenzi, za což děkuji Albatrosmedia :)

Kniha je velmi čtivá, poutavá, originální, se sarkastickými poznámkami a smutným koncem. Osobně ji doporučuji převážně čtenářům cca od 11 let.

3,5/5⭐